Kuba – Havana a Žraloci 11/2019

//Kuba – Havana a Žraloci 11/2019

Kuba – Jardinas della Reina

V listopadu jsme byli na nádherné cestě na karibském ostrově Kuba. Mimo fantastických zážitků se žraloky, které budu popisovat a fotograficky dokládat níže, jsme také strávili 3 noci v hlavním městě Havaně. Pobyt v tomto městě vedl leckoho k velkému zamyšlení… I já jsem hloubal, nedalo mi to spát…

Člověk si leckdy posteskne, jak ten život je stále rychlejší a pokrok utíká mílovými kroku, že někteří línější lidé ani nestačí sledovat rychlost rozvoje, který je všude kolem nás.  Pak tě však vítr odvěje do země… na Ostrov svobody ( jestli se tak lze pravdomluvně vyjadřovat) a ty otevřeš oči úžasem… smutným úžasem… že tady se pokrok opravdu úplně zastavil a že to zase taková paráda není.

Totalitu jsem ještě zažil a pobyt zde na ostrově mi připomněl věci, které jsem velmi rád a rychle vytěsnil z hlavy… po příchodu nového věku. Běžné myšlenkové pochody Kubánců byly pro neznalé k smíchu, ale já jim ještě rozuměl. Třeba že při ucházení o práci není podstatná mzda, ale co a kolik toho můžeš ukrást. Jistou beznaděj, když něco nefunguje… že už to asi nikdo neopraví a nebo za dalších 5 pětiletek. A přitom jsou Kubánci velmi milí a přátelští lidé.

 

Kdysi nádherné město… Perla Karibiku… nyní v totální předsmrtné agonii. Po rozchodu s Venezuelou i bez ropy…

Naše skupina se potkala na letišti v Praze a někteří se viděli poprvé. Ale co se nám poslední dobou hodně daří… a klepu prstem na dřevo… je dát dohromady lidi, co by si mohli rozumět. A teď to dopadlo opravdu zase parádně. 16 lidí stejně naladěných na pohodu a dychtivých zažít velké dobrodružství mě úplně uhranulo. Prostě se to povedlo. Drobné ústrky typu naprosto příšerného letadla 100 let starého na dálkovém letu z Paříže do Havany s příšernou stravou či zavřený hotel, ve kterém jsme měli bydlet v Havaně, nás nemohly otrávit. Naopak nás to stmelilo. Parta úžasná a díky Vám za to.

Hned po příletu, po drobném šmelení Konvertibilních pesos, transferu k rádoby luxusnímu hotelu a následně kodrcání do rádoby luxusního hotelu funkčního vedle ( nic lepšího tam nikde nebylo a dlouho nebude), jsme se vrhli do sprchy. Cíl byl jasný… Smýt ze sebe prach a pot nasbíraný cestou. Jenže ejhle. Voda neteče… Tedy tento den ve středu… voda se pouští v pátek… tak že nic… pod drobným čůrkem přecházející v frekventovanějšímu kapání jsme to nějak zvládli a hurá do místního baru s živou hudbou. Tam už začínala ta správná Kuba. Mojito, daikiry, cuba libre atd. Coca-cola je úzkoprofilové zboží, tak že led, rum a malinko coly na dobarvení. V jednom kiosku to dotáhli k dokonalosti. Na 4 coctaily cuba libre nám k tomu přistrčili zbytek 0,7 litru rumu, abychom si dolévali. No všechno trochu obráceně.

Magická je rytmika místních obyvatel. Všude se hraje, všude se tancuje… no na práci moc času asi nezbývá… ale jako za totáče… mzda je jistá. Díky tomu, že jsme měli hotel v centrální Havaně jsme si užili neuvěřitelně. A když máte kapsy plné lízátek, tak jste absolutní King.

Jinak prohlídka města dopadla impozantně. Projeli jsme ji v kočáru s koňmi, v cadilacích křížem krážem. Prošli jsme nejslavnější bary, popili v muzeu rumu, handlovali a šmelili doutníky v zastrčených bytech. Viděli katedrálu, druhou, třetí.

Závěr o Havaně? Doporučuji navštívit dřív než bude pozdě. Připomenutí totality opravdu stojí za to se vším všudy. S centrálním budováním šťastných zítřků budete mít hned jasno. Hlavně aby Vám na hlavu nespadl balkon, který je v plánu opravy až za 22 let.

Pak ale nastala část potápěčská… a to bylo úplně jiné kafe. Po přesunu do cca 500 km vzdáleného přístavu jsme se nalodili na luxusní jachtu rovnající se standardům Malediv. Tekoucí voda proudem s možností volby teplé a studené byla absolutním balzámem. Vše ostatní byl obrovský superlativ se vším všudy… Skvělé jídlo servírované na dlouhý jídelní stůl – ryby, langusty, ryby, langusty, kuře. Ovoce, zelenina… opravdu skvělé. Krásné kajuty. A nějaká vada na kráse (to bych nebyl Čech)? Snad jen stabilně puštěná klimatizace, ze které jsme měli všichni postupně rýmu jako trám

A co potápění?
No obrovský superlativ. Kontaktní potápění se žraloky při každém ponoru. Neuvěřitelné, fantastické… nakonec fotky svědčí za všechno. Že vám někdo někde ukáže krmení, žraloci to zbaští a už je nevidíte… tak to tady ne. Od začátku ví že něco dostanou… buď v první části potápění, či v závěrečné a nejčastěji v obou. Tak že jak se objeví ve vodě potápěč, tak už jsou tu… ledabyle si plavou sem a tam po celou dobu vašeho ponoru a jen koukají, kdy jako něco bude. Některé jednotlivce považujeme i za několika metrové…  nejvíc tak 2,5 metru J, ale znáte to pod vodou je vše větší než to je. Jsou úchvatní a jedineční. Když je pak vidíte v akci, tak si říkáte… co tu vlastně pod vodou dělám… ale nemáte na to vlastně čas. Ta úchvatná podívaná je k nenabažení. Stále a stále mačkáte spoušť kamery či foťáku na velmi podobných záběrech. Prostě Vám to nedá.

Musíme však také podotknout, že jenom o žralocích to nebylo. Obrovský kanic, který se choval jako pejsek a jezdil s námi sem a tam, nechával se drbat ( a to měl bratru přes 1,5 metru) či mořský krokodýl, který prý nic nedělá… tak několik bláznu včetně mě k němu skočilo do vody. Prostě zblblí turisti, co si myslí, že se jim nemůže nic stát. No nestalo. Naštěstí.
Rejnoci, Eagle rayové, krásné korály jiných čeledí než vidíme třeba v Egyptě a nebo i Indonésii.
No posuďte sami dle fotek.

Co musím na závěr zdůraznit je obrovská pochvala všem účastníkům výpravy. Byli jste absolutně skvělí a jen díky Vám nikdo na tuto cestu nezapomene. Moc bych si přál v této sestavě ještě někam vyrazit… No ono se to vlastně vyplní… Na Socorro 2021 skoro všichni jedou… tak že jupí a už se těším.

Radek Octopus

 

 

 

2019-12-12T17:50:21+00:00