Při každoročních akcích, které se pravidelně opakují, si člověk uvědomí, jak ten čas letí. Jak nezadržitelně sprintuje bez možnosti nechat na sebe zařvat… „Zpomal přeci… kam tak stále pospícháš?”. Přesně takovéhle myšlenky mi letěli hlavou, když jsme já a Petr jeli v pátek 26. 10. stavět trať na X – tý ročník sranda závodu „Podvodní orientační plav“. Nejedná se o závod jako takový, kde každý dostane startovní číslo a nervózně se rozcvičuje před samotným startem. Koncentruje myšlenky a ladí formu. Kdepak. Potápění je o pohodě a o prima chvílích strávených pod vodou. Je to o setkání s lidmi, se kterými Vám je dobře. A ten samotný závod? To je jen přidaná hodnota, aby bylo zase o čem povídat a čemu se zasmát…
A tak jsme v ten slavný pátek dorazili na lom a začali uskutečňovat myšlenky a nápady, který jsme dlouho, dlouho a dlouho vymýšleli a ladili… Trvalo nám to… no popravdě… od Jevan do Chrudimi. Cestou jsou většinou nejlepší myšlenky… Krajina ubíhá, nikdo nevolá, jestli vedete na krámu šnorchly a vy máte nejlepší tvůrčí fantazii. Na lomu jsme vše připravili… tedy navázali, napsali moudra a úkoly, které měli účastníci závodu zvládnout a šup pod vodu. Rozdělené úkoly kam co dát, co kam uvázat a pustili jsme se do díla… Po 1,5 hodině jsme dost pocuchaní vylezli z vody s pocitem, že teď je to ono… A proč pocuchaní? Ono několikrát za sebou udělat rychlé výstupy a sestupy, či se několikrát obeplavat lom, než se všechno rozmístí tam, kde to má být, není žádná pohodová platba. Ale teď je to ono :-).
Začali se trousit první účastníci a než padla tma, bylo nás pěkný dav… první grilování, první přípitky na oslavu chvíle, kdy nám civilizace může vlézt na záda. Tu jsme hodili za hlavu… žijeme přítomností… první ochutnávky sladkých a slaných laskomin, starosti že nám kalhoty zase budou malé. Večer se krásně rozjel do pohody a když jsme vložili do té pohody sauničku, neměl večer chybu.
Druhý den… tedy v sobotu… proběhlo rozdělení do buddy teamů, doučovala se teorie používání kompasů ( hlavně tedy u zkušenějších potápěčů, co se potápějí tkz. na cit a pohodu pod vedením statných instruktorů ) a vrhli jsme se na to. Účastnící měli před sebou několik úkolů – trefit všechna stanoviště, splnit úkoly a tím docílit největšího počtu bodů. Některým účastníkům se stanoviště tak líbila, že ho opakovaně nacházela a plnili úkoly opět do kolečka. Prostě úkoly chytily a bavily stále doomrzení. Jen některým buddy teamům vrtalo hlavou, že i při změně kurzu ze 125 na 160 stupňů nachází stále stejné stanoviště se stejnou tabulkou. Hotové Bermudy J. Nicméně s tratí se poprali všichni na jedničku… maximálně na dvojku… tedy někteří i na trojku, což je dobrý. Z úkolů bych vypíchl neuvěřitelnou zručnost účastníků při nafukování balonku v 5 metrech, následném zauzlování a vypuštění na hladinu. Tak též odolání dusíkové narkóze potěšilo. Vždyť vypočítat velice složitý početní příklad bez pomoci logaritmického pravítka v hraniční hloubce… asi 6 metrů .. jasně vypovídá o jiskřivém myšlení ( jáááák jedna lomeno třemi??? ). Prostě paráda.
Odpolední druhý ponor už měl hladší a jasnější průběh. Na lomu bylo v pátek též rozmístěno 6 lahví Bohemky a účastníci měli jasný úkol. Vylovit vychlazený mok na večer dle jasných indícií. Z těchto jasných návodů, kde najít místo s lahví vybírám namátkově: Tam, kde hraniční kámen rozděluje světy…. či … V ohořelém lese v pařezové chaloupce. Prostě i těm, kteří lom Leštinka neznají to muselo být jasné.
Vše se zdařilo, půlka láhví byla vylovena a večerní vyhodnocení akce proběhlo v přátelském duchu -sauna, grilování, popíjení, grilování, něco sladkého na zub, dáme ještě něco na gril?, kdo si dá pivo, není tu ještě někde Křápek ( znalí vědí)?
Co říci závěrem… Byl to super víkend. Za potápěli jsme si, potrápili chuťové pohárky a bylo to prima. A teď když konečně začíná zimní sezona, na kterou se všichni těšíme, máme další důvod se někde potkat u vody.
Všem děkujeme, že se zúčastnili. A kdo letos vyhrál? Jirka s Lindou – sláva jim
Ahoj Radek
